Dialog
únor 2008
Já viděl…
… a západ slunce v Grand Canyonu
a viděl’s slzy v Amazonce?
- v té řece plné rybích honů? -
ale ne, jenom v prosté holce.
Co oči barví džínovinou
a nebo jindy černou tuší
Tou tuší duši?
Ne, duši zas barvou jinou
Ne, o tomhle mne nepřesvědčíš
prý „vidět plakat amazonku“
uslzenou odvážnou holku?
Vždyť amazonky nebrečí….
Ale brečí, černý vlku, brečí
noc co noc dusí do polštáře
kde měl být obrys mužské tváře
jako tam v růžích pod lipami
smutek, vztek, strach i pohrdání
a s životem rvou se jak supi
Vždyť supi žijou z hrůzy jiných!
A z toho mne chceš, blázne, vinit?
já tasím meč anebo rapír
a z posledních sil souboj vedu
odvěký souboj bez lstí a jedů
jen dvě čepele proti sobě
Kdo je Tvým sokem, mušketýrko?
Muž, jehož hlas hladí jak pírko
a tolik podobný je Tobě…
Dvě loutny hrají píseň tklivou…
… lze vůbec nějak zabít Život?
* * *
Klaním se Vám, pane, taste zbraň!
Na mne si troufáš, falešná paní?
Osudy mé, vrhněte se na ni!
a ty, bláznivá, klidně vstaň
Paráda, septima, kryt a výpad!
jsem Tobě dobrým protihráčem?
když zrovna nemáš proč dál dýchat
a bezbranně se dusíš pláčem
je s Tebou nuda, jsi jen hračka
suchý list v poryvech hurikánu
je tohle chyba ve Tvém plánu?
nekryješ se, teď začne rvačka!
Dvojsečnou po Tobě vrhám slzu
útočím také bezhlasým křikem
a křičím do ticha
Bojíš se?
Bojím…
Kterého ze Tvých tří útoků?
První přichází ze zlatých polí
mířím do srdce, lhostejná ženo
Pro všechno na světě, proč jen tak bolí
to, co bylo mi předurčeno?
Podruhé tnu slovy Catulla
Odi et amo – a co je víc?
Neptej se, neptej, víc není nic.
Dorazit to, co stalo se z Tebe
Nemůžeš s Životem dál bojovat
i kdyby stál teď vedle Tebe
co má, co jiný nemůže dát?
Řekni si, žíznivá, co chceš vlastně pít?
Doušek klidu z tichého rána
už Shakespeare psal „Být či nebýt?“
… ale zapomněl „…milována.“
Touché.
