Mezi lidmi se říká, že oko je okno do duše.
Mezi spisovateli, že jím jsou vlastní povídky.
K úplně prvním povídkám mě přivedl tenhle protivnej, otravnej a úžasnej profesor lektvarů. Nelíbila se mi jeho úžasná, leč trochu omezená role v originálu a tudíž jsem začala psát HP fanfiction.
Ovšem, nutno uznat, že k fantastice jako takové jsem se dostala úplně jinak. Před pěti - šesti lety mě k ní doslova přitáhla první hodina prvního dílu jedné nejmenované trilogie. Ano, tušíte správně, je to Pán prstenů.
A moji "královskou trojici" fantasy světů, na něž píšu fanfiction, doplňuje příběh ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší. Nenajdete v něm ani hůlky, ani prsteny, ale irského chlapce se slabostí pro notebooky a pramenitou vodu - Artemise Fowla.
A na závěr to úplně nejjednodušší, to, co člověk musí psát povinně. Možná právě proto jsou z toho po čase docela perly - školní práce.
