Je lehké psát fanfiction a ignorovat charaktery postav.
Těžší je tyto charaktery zachovat a ještě jim dát nový rozměr.
Ale úplně nejtěžší je vymyslet si vlastní...
A nebo je třeba odněkud tak trochu, trošičku opsat... - slibuij, že další příspěvek do sbírky bude kapitán Černý žralok, Marco s Kletbou amuletu a pak moje vlastní, osobní Pohádka...
Ano, umím být i melancholická.
Umím vzpomínat, milovat, být smutná. Obvzlášť pro někoho, pro koho jsem Byla jednou jeden Skřítek
První povídka, kterou jsem kdy napsala (a byla ke čtení) se jmenuje Pod kopyty koní a už z jejího názvu snad plyne, o čem je.
Přála bych si, aby byla alespoň zpoloviny tak pěkná, jako tyhle nádherný zvířata (a hlavní hrdina:)
Jmenuje se Angel a je mým andělem. Vím, že by povídka o něm spíš patřila mezi fanfiction, ale natolik jsem se v ní odchýlila od duchu příběhu, že ji drze prohlašuji za svou. Pro Buffy a Angela je totiž i nekonečno příliš krátká doba.
Každý z nás se občas zamyslí, nad smyslem, vznikem a důvodem života.
Každý z nás v něco věří - v Boha, vyšší princip, přírodu.
I já se zamýšlím a v něco věřím. Proto se ptám - kdo jsi?
Žijeme v uspěchané době a neumíme se dívat.
Narozdíl od dětí a nadpřirozených bytostí jsou naše oči často slepé - a tak přehlédneme i Dotek úplňku...
Po posledním shlédnutí Pirátů z Karibiku jsem neodolala. Mám ráda happyendy, takže tohle je jeden pro ně. Pro Willa a Elizabeth... Ať po deseti letech aspoň ten jediný den stojí za to...
