Jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav je statečný Athos z díla pana Alexandra Dumase Tři mušketýři. Athos byl právě jedním z těchto tří francouzských hrdinů, kteří sloužili u pana de Tréville.
Už zdáli vás na tomto hrdinovi zaujaly dlouhé hnědé kadeře a na nich posazený klobouk s pštrosím brkem. Athos byl postavy nevysoké, ale krásného těla i ducha.
Nebylo snad nikdy na světě tajuplnějšího člověka. Tento vznešený šlechtic mluvil vždy stručně a výrazně, neznal v řeči zbytečných ozdůbek a okras. Jeho přátelé Porthos a Aramis ho za šest let jejich přátelství nikdy neslyšeli smát se. Na svého sluhu Grimauda nepromlouval, naučil ho rozumět pouhým posunkům nebo pohybům rtů.
Jak už jsem říkala, Athos byl jedním z nejlepších mušketýrů na královském dvoře. Jeho šermířskému umění se málokdo vyrovnal a na jeho slovo šlechtice se každý mohl spolehnout. Odvaha mu nechyběla – svůj první souboj s d’Artagnanem vybojoval s nebezpečným poraněním plic.
Jediní lidé, kteří o něm věděli něco víc, a před kterými mu občas tvář ozdobil letmý úsměv, byli jeho přátelé Porthos, Aramis a d’Artagnan. Ty a svého velitele by nikdy nezradil.
A co jeho lásky? Ač sotva třicetiletý, nebylo známo, že by měl milenku. Kdysi ho zradila žena, mylady, kterou pojal za svou manželku a dal jí své pravé jméno de La Fére. Později ho opustila; poté, co zjistil, že byla znamenána. Od té doby se se ženami nikdy příliš nestýkal. Nikomu ovšem nebránil, aby v jeho přítomnosti o ženách mluvil, ale každý na něm viděl, že je mu takový způsob hovoru nanejvýš nepříjemný.
Co říct víc? Athos je prostě skvělý a myslím, že musí každého zaujmout.
