Pro básníka
jaro 2010
Ty kytaru jsi naladil co možno nejhlouběji
a zpod Tvých rukou něžných teď tiché tóny znějí
na místě pohledů co měly kvésti v růžích
sedím já, nehnutě, jen s rozpálenou kůží
zdalipak, hlupáci, umíte ještě snít?
Když vítr stříbrný vám vane ze souvratí
a z dálek podzimních šedivé husy letí
v kosatcích v úvalu znavený voják spí?
Jak lyru převzácnou k hrudi si tisknu nohy
a žlutě barví van Gogh zas svoje stohy
labutě se slony už dávno vzal si čas
Opilý korábe, kam povezeš mě v dálky?
jen s mojí bohémou, bez víry, bez zahálky
s sebou jen kytaru, jeho a rudý vlas
Proklatí básníci, i vy, vy pobláznění
ač v různých dobách, měli jste stejné snění
Rimbaud či Vogelweide, jedna to pakáž zlá
jen díky vám dnes hledám básníka
co v sobě všechny vaše verše namíchá
A já se mu pak budu moci dát
Teď tiše dusím se tu jeho očima
Nechtíc si přiznat, že on mě dávno má...
Komentáře
Přehled komentářů
tak už jen odeslat opilej koráb nechat spát znal jsem je osobně a psali o hovně většinou žízen hlad a psaní Noc vzbudí tě milenka stara chcaní a sraní medaile kurev po smrti island a další poetický rekruti vzdouvá se moře a mrak přistává usychá kořen a klíčí únava však pádlo plachta a kapitán kapitána tam kde je šachta tam lejou už od rána moky roky roky roky 720337690
johoho
(luis lenvic, 31. 3. 2015 1:06)