Texty 2007-2011
Jdu krajinou
1. Jdu krajinou svých vlastních přání a kolem voní tymián
Pane můj, proč není k mání alespoň střípek touhy, kterou znám
2. Jdu lesem, protkaným kouzly, a na skráně mi dýchá čas
a do mysli mi náhle vklouzly myšlenky na boj, na zápas
Ref.: Na věčný zápas s dospíváním, na bitvu předem prohranou
teď lovím rybku kvůli přáním, pro dívku světem zklamanou
3. Já doufám, že v silách světa není ukrást mi volnost, svobodu
sebrat mi z jara potěšení a smutek s létem rozchodů
4. A věřím, že mých vzpomínek atlas zůstane navždy zachován
a že můžu, klidně i nahlas, vyzpívat vše, co na rtech mám
Ref.: Že nechci rvát se s dospíváním, nechci vést bitvu prohranou
a že vždy bude mým velkým přáním nestat se růží zlomenou
5. Chci plamen být, ať voda mě nezhasí, chci zůstat divou vichřicí
chci poznat všechny světa krásy, však s mladým srdcem bijícím
6. Jdu krajinou svých vlastních přání a kolem voní rozmarýn
pane můj, dík že je k mání ta touha, o níž dávno vím…
Čarodějka
1. V chalupě za vesnicí mladá dívka dávno už spí
nad dveřmi pírko havraní, před sebou svítání
Od svící ruce spálené, věští z krve i kamene
ponocnému dcerku léčívá, takový úděl má
Čarodějku rány probudí, na krku dýka zastudí
ve vsi pět dětí nemocných, vše vinou kouzel tvých
Ponocný v čele soudu šel, na léčbu dcerky zapomněl
na hranici dřevo přikládal, žár dívku pochoval
Ref.: Kirké, Salome, Morgano, kam jenom vedly vaše kroky
vždy měly jste v očích napsáno, že vás lidský rozum nepochopí
2. Krvavě rudou zástavu zvedává v boji nad hlavu
za sebou tisíc pěšáků, královna žoldáků
Poboří brány znamením, směje se krvi i plameni
polibkem jedy rozdává, vždy hrdá, vítězná
I dravce někdy čeká pád, když zradí ten, kdo měl mít rád
v táboře vprostřed půlnoci s kořistí mizí únosci
A zrádce sedí na trůně - ač vždycky věrná koruně
nestojí za pár zlaťáků, umírá paní žoldáků
Ref.:
3. Na stole plátno s runami, vědět chci, co je před námi
v hlavě zní jména bohyní, jenže je nikdo neviní
To já jsem věčně na vině, prý nemám oči nevinné
jsem sokol, co by létat chtěl, jenže jak na to, zapomněl
Nepoznám hity poslední, zato vím, kdy se rozední
když vidím, co jiným osud vzal, bojím se, co mne čeká dál
Kirké, Salome, Morgano, za vámi vedou mé kroky
dnes mám i já v očích napsáno, že mne lidský rozum nepochopí
… že mne jen tak rozum nepochopí
Pětilistý cejch
Když večer v ránu už se ztrácí, na stole prázdná láhev vína
a venku prozpěvují ptáci, na rozum se snadno zapomíná
A též na bázeň předstíranou, najednou dech se ti úží
když v duchu spatříš rudě planout zkrvavenou pětilistou růži
Ref.: Napůl žiju, napůl přežívám, zas špetku naděje mi dej
nad lopatkou bolest pálivá - to nic, to je jen další cejch
Tyhlety rána nejsou k mání, pokavad nemáš s kým je sdílet
v příšeří marně šeptám přání, ruce v pěsti svírám pošetile
A nechci víc než neurvale odřít si rty o tvou kůži
a ráno na svých zádech nalézt zkrvavenou pětilistou růži
Ref.:
Před nedávnem tělo samé šrámy, lilie, zvonky, sedmikrásky
každý ten květ jsou hořké klamy potrhané předvčerejší lásky
Dnes jedna rána skví se nade všemi, zakrývá cokoliv jen může
tvůj cejch do duše vypálený - zkrvavená pětilistá růže
Ref.: S tebou žiju, jindy přežívám, zas špetku naděje mi dej,
nad lopatkou bolest pálivá - to nic, to je jen nový cejch…
Tady a teď
1. Tam v zahradách jsi kdysi slyšel páva,
dnes tam zurčí potok a tiše šumí les
a místo vína na jazyku káva
a v hlavě zní, že včera není dnes
Ref.: Hloupá, zahoď a zapomeň všechno, co neseš si dál
Dávno je pryč ten, kterej se tě tenkrát tak bál
2. Možná trochu zvláštní tenhle vesmír
kde každou ćhvíli jinej slouží mše
jenže já už nikdy nechci slyšet nesmím
a v hlavě zní, že dneska můžu vše
Ref: Hloupá, ty už snad nevíš, co to je mít někoho rád
dávno je pryč ten, kterej tě nechal venku stát
3. Dnes pod rukama tvoji kůži hladkou
namísto vrásek, které vyryl shon
a na jazyku chuť mám hořkosladkou
a v hlavě zní, že vážně nejsi on
Ref.: Lásko, hlídej mne a postav kolem nás nejvyšší zeď
já už nechci být včerejší, chci žít tady a teď
Proklatý sestřičky
Až potkáš dívku, rty rudé má od krve
vedle ní druhá, zlej smích uslyšíš
Raduj se, mládenče, tohle je poprvé
a taky naposled, chystej si kříž
Dva stíny vysoký chodívaj’ za nimi
mocnější než sama pramáti zem
Říkaj’ si sestry a znaj’ bary, tančírny
z pekla je vykopli, tak přišly sem
Ref.: Jsme proklatý sestřičky, krajem zní náš smích
andělský tvářičky, víno a hřích
pod blůzičkou bílou srdce černé
jen sobě navzájem vždycky věrné
Hedvábná košile a na fest kalhoty
strhanej úsměv, říká si Bůh
“Děvčata, vás jsem snad stvořil už před lety,
stejně jak oheň, vodu a vzduch.”
Čertovský oči a úsměv, co zazebe
a občas do noci jak Satan hrál
Když máme Boha, chcem Ďábla pro sebe
sbal saky paky a pojď s náma dál
Ref.:
Chlapi jsou spodina, chlapi jsou plebs
opít je, okrást, až pak s nima spát
Zrovna ty, mladej, no proč jsi sem lez?
Proklatý sestřičky si maj’ s čím hrát
Nemáš oči modrý jak nebe podzimní
ani vybraný způsoby, tak táhni pryč!
Kdes nechal kytaru, harley a šediny?
Takhle ti nabídnu jedině bič!
Ref.: Jsme proklatý sestřičky, kalíme vzduch
pro naše tvářičky Ďábel a Bůh
jedna jak druhá, i když volnost’s nám dal
nezkrotíš… nespoutáš… radši jdi dál!
Sedm chlapů, osm tónů
Každý z nás v životě potkává lidi, co si v sobě nese dál
Chvíle s nimi tajně si schovává, když vzpomíná, co mu život dal
Táta vždycky chodil s kytarou nad kolíbku country písně hrát
krátkou, dlouhou, novou či prastarou, abych jako malá mohla spát
Osud, ten mi bráchu nedopřál-ale proč bych se ho vlastně měla ptát?
a i když nikdy na nic mi nezahrál, na tisíc písní šli jsme tancovat
Ref.: Tihle chlapi jako staré songy jsou
ještě dneska zní mi v hlavě jako zvon
Každý z těch sedmi dal mi písničku svou
přesto dál hledám osmý tón
Jenže osud běží dál si cestou svou, vyrostla jsem z dětských střevíčků
první chlap chodil na rande s kytarou, místo vyznání mi zpíval písničku
Další dřevo z ruky nedával, snad radši držel těch šest strun než mě
smutnou tvář za vlasy schovával a většinou hrál, aby zapomněl
V létě láska tropí, co si zamane, já sotva stihla jeho jméno znát
když začal hrát u ohně nad ránem, já věděla, kde dneska bude spát.
Ref.:
Spousta chlapů oči zářící má, ale jeden z nich mi černý křídla dal
učil zpívat, tančit, hrát, pít a být svobodná a často za mnou jako pevná zeď stál
Říkával mi, “děvče, jsi moc mladá”, bez dechu líbal a do krve hrál
snad nevěděl jak moc mám ho ráda a bůhvíkde kvůli mně tenkrát spal
Ref.: Těhle chlapů už se nikdy nezbavím
vždycky budou znít mi v hlavě jako zvon
sedm písniček znám a dneska už vím, že já jsem ten osmý tón…
Trubadúra
Dnes na hradě dívka mezi mocnými pány,
pod kápí vlasy jak zlato rudé.
U pasu loutnu, hlas podobný zbrani
pro potěchu šlechty tu zpívat bude.
Ref.: Je trubadúra kořením země,
král, rytíř, vévoda stojí o ni.
Zahraj nám písně skočné i temné,
co láskou a dálkami sladce voní.
Na jejím prahu láska nebývá hostem,
kde na cestách po dvorech najít ten cit?
po boku krále rytíř v kabátci skvostném
náhle zvedá se na nohy, jde loutnu jí vzít
Ref.: A trubadúře už tváře planou,
dnes všechno je naopak, on hraje pro ni
Pro vášeň rudými rty vyzpívanou
a něžné tváře, co růží voní
Kam hledí tvé oči, ó můj nejvěrnější,
snad ne na tu chátru, halasí král.
Ale to už dlaň v dlani, pocit nejkrásnější
- Tak táhni s tou lůzou klidně o dům dál!
Ref.: Pojď, trubadúro, pojedem spolu
tvář schovej do hřívy mému koni.
Jak život uhání, nahoru, dolů
náš osud odteď nadějí voní…
Má trubadúra, má snad ho ráda…
You win or you die (překlad)
originál Karliene
List zrádný havranem je přinesen,
drak dávný z královské dcery zrozen…
Ref.: Kdo však vládnout má, když zima začíná?
Mládě či žena zlá? Kdo dnes vyhrává?
Svět bílý strážen je muži pluku,
své síly posbírá děvče z vlků.
V úkrytu bratr zná o lásku boj.
Bez štítu druhý má v mysli své zbroj.
Guardian angel
From the first time we´d spoken on a gray cloudy day,
from the moment we were complete strangers
I knew you‘re not broken, I won´t let you away
you just needed a guardian angel
Ref.: And this angel is waiting for you in her nights
and this angel is willing to pay every price
for just one little smile…
So come here, believe me, you will never be sad
under guardian angel‘s wings
And if you ever leave me I won´t be angry or mad
I’ll just sit down on your stairs and sing
Ref.: That this angel is waiting for you in her nights
and this angel is willing to pay every price
for our future ways to not gonna go apart
this little angel now offers you her fragile heart
It’s all that she has…
Oči tvé
Oči tvé byly snem nad ránem špinavým
takovým, ve kterém nechce se už vstát
a uvěřit, že nezmizí jako starej šedej dým
že je tu někdo, kdo by moh‘ mít rád.
Co dělat mám, vždyť křídla má už dávno v mrtvém prachu leží
co dát ti za tvé oči mám?
Mříž odmykám, vždyť tobě odolat se dá už jenom stěží
Svůj stud i šaty odkládám
Ref.: Možná už nemá srdce, múza ztracená
možná si jej nese v ruce, komupak ho dá?
Možná už nemám srdce, jsem ztracená…
Hodin pár a nevinnost si svých pár švestek v rohu balí
ve dveřích potkává naději,
která tiše, se silou co by mohla trhat skály
čeká až se naše těla zahřejí…
Pane můj, prosím promiň, stokrát promiň moje chyby
dneska chci všechno, zítra třeba nic.
Neumím přísahat, plnit přání ani marný sliby,
vím jen že ráda mám tě pořád víc.
Ref.: Možná už nemá srdce, múza ztracená,
možná si jej nese v ruce, komupak ho dá?
Možná už nemám srdce, možná už jsem tvá…
Možná tvá…
Harlekýnky
Jednou dáš malý holce harlekýnku do ruky
a ona v ní najde všechna svoje přání
najednou se ušklíbá, když myslí na kluky
protože o tom, co by chtěla, v tajných přáních chtěla,
o tom přece nemaj‘ ani zdání
Z mušketýrů Athose chce jedině,
z lesů vlka a z hor krále koní
Kluci ti jsou k smíchu, když s ní mluví o kině
Ona jen dál čeká, na kovboje čeká,
na kovboje kterej senem voní…
Ref.: Čeká přízrak z dívčích přání, jinej ji ve snech neuhání,
v srdci touhu, která zebe, chce někoho vedle sebe…
Pak jeden z těch kluků, víš ten, co v rohu stál,
víc než Athose připomínal d’Artagnana
Bláznivej a mladej mlčky růži podává
A náhle jsou dlouhá, dlouhá k nepřečkání,
k nepřečkání jsou bezesná rána.
Ref.: Zmizel přízrak z dívčích přání, už mne ve snech neuhání,
místo touhy, která zebe, mám někoho vedle sebe
Pána hor, zloděje koní, co po ránu lesem voní,
umí mluvit, umí mlčet, v noci šelma, ve dne vlče
Když se ráno tříští snění, vím, že nikdy nevyměním,
nevyměním v ranní rose d’Artagnana za Athose
A jednou dám naší dceři harlekýnku do ruky…
Z hauenštejnského podzemí
Pod hradními věžemi kamenné síně
Včera jsi býval mocný hradní pán
Teď po šalvěji, santalu, vášni a vině
voní ty zdi, k nimž stojíš přikován.
Ref.: Ruce spoutává provaz a duši touha,
tvá krev mi voní jak víno ze Champagne
výkřiky v podzemí ozvěna pouhá,
kolik pro svou paní vydržíš ran?
Na hrudi pálí nachová svíčka
stezičky vosku už stékají níž
Zaťaté zuby, stisknutá víčka,
z mých rukou milost dnes neokusíš…
Ref.:
Bič je můj přítel, tvá krvavá záda
chvějí se únavou, chtěl klid už bys mít
Na chvíli můžu tě snad mít i ráda
za útrapy své smíš polibek vzít.
Ref.: Ruce spoutává provaz a duši touha,
tvá krev mi voní jak víno ze Champagne
výkřiky v podzemí ozvěna pouhá,
kolik dnes pro mne vydržíš ran?