„Tonksová! Kde jsi?“
Hnědovlasý muž se zoufale rozhlížel po místnosti. Převrácená židle, vysypaná skříň, strhnutý ubrus.
„Tonksová! No tak, ozvi se, prosím!“
„Reme? Už si zase hrajete? Schovala se ti za stojanem na deštníky,“ podala mu žena se slámově žlutými vlasy malou holčičku. Muž se na ni zářivě usmál a přejel jí prstem po nose.
„A…miláčku?“
„Copak? Tu kuchyň uklidím.“
„Ale ne…Reme…myslíš, že je dobré říkat tak malému dítěti příjmením?“
Starým domem se rozlehl smích.
http://www.assez.7x.cz
(assez, 18. 4. 2008 17:56)