Věčná hra
Z archivu, únor 2010
Znáte tu dětskou hru
- tu, co v ní skládají se slova
smícháš pár sloves, jmen a pocitů
zamícháš, přečteš – a hraješ znova
Chtít, nesmět, moct a k tomu vědět
- jakpak je dneska složíme?
Já chci, ty nesmíš
(a zítra naopak)
a oba víme…
… že schovat se do písní bývá tak snadné
před druhým, před sebou, před zklamáním
tak tiše čekáme, co nám v té hře padne
společně čekáme na svítání
- Že by snad dnes přišlo tak brzy?
Zářící slunce, které zas s večerem zmizí?
Ale ne
To jen ty stojíš ve dveřích
S úsměvem, který říká „Znovu?“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
