Novější básničky
Někdy je nejjednodušší být mezi lovci tou jedinou lovkyní.
Jak krásné, že ještě v dnešní době chodí mezi lidmi po světě poslední trubadúr...
Smí se jedno jediné cizí slovo a pohled přepsat do celé dlouhé básně?
Nevyřčené pocity vepsané na dopisní papír možná zestárnou, ale nikdy nevyblednou. I pokud nemáte stejně jako já odvahu je odeslat...
Každý z nich mi dal jiný pohled na svět. Čarovat se slovy je totiž to největší umění, a proto jim, dávným mistrům pera, touhle básní skládám hold.
Proč tyhle chlapy většinou brává řeka? A ty, které nám zatím nechala, si stejně jednou vezme...
Nebo vlastně pro Někoho? Těžko říct...
Už je to dávno.. Nejvíc nám ubližují ti, co jsou nám nejblíže a vůbec nezáleží na tom, že kdysi přišli z pohádky...
... nedala jsem pozor na zloděje,
on mi zatím tajně srdce krad
(A. Achmatovová)
Jsou chvíle, kdy nenávidíte čas. Kdy prosíte hodiny, aby se zastavily, protože tohohle okamžiku se nikdy nechcete vzdát. Zná to každý pár - tak tohle je pro ně. Pro ty zamilované.
Málokdy se ráda dívám do zrcadla. Zkresluje, lže - a nikdy neukáže člověka takového, jaký opravdu je. To dokážou jen lidské oči a srdce...