Starší básničky
Někdy vedu rozhovory s každým, kdo se namane. Třeba se Životem nebo s někým, kdo nikdy nepochopil, jak moc pro mne znamená...
Co mají společného víno a pravda? Neředěné je krvavě rudé, čistá pravda do krve zraňuje. Ale stejně jako nepiju pančované víno, nemám ráda neúplnou pravdu.
Prý i čerti byli kdysi andělé. Jaké to asi je, padnout mezi lidmi a ztratit svá, sice polámaná, ale stále andělská křídla?
Každý z nás někdy stál na rozcestí. Ať už si vybral vlevo, či vpravo, vybral si. Já si vybrat neumím.
Jsem sobecká? Určitě.
Jsem zlá? Možná.
A co na tom, když budu šťastná...
Mám mnoho vášní. Jednou jsou hvězdy, další kytara. Kdesi v duši si hýčkám vzpomínku na noci, kdy obé splynulo v jedno.
Nejsem věřící. Mám ráda templáře, Johanku Darcovou (z Arku), Giordana Bruna a mnoho dalších, kterým církev hrozně ublížila. Touto básní jim vzdávám hold.
Malá hříčka se slovy, říkanka pro zamilované.
